Za posledních několik let se na britské mainstreamové hudební scéně zvětšil počet stabilních interpretů, jenž mají za svým současným úspěchem mnoho let tvrdé práce, což je určitě pozitivum, protože tito hudebníci mají dostatek času na to, aby mohli autorsky dospět; utříbit si své názory na to, jakou muziku chtějí dělat a jak se chtějí veřejně prezentovat. A když pak přijde ta správná chvíle, jsou připravení – nejsou to prvoplánové hvězdičky z všelijakých hudebních soutěží, které si ještě nejsou jisté, zda vůbec chtějí být muzikanty.
Jednou z těch kapel, jež měly dostatek času uzrát, jsou The 1975, Matthew Healy (zpěv, kytara), Adam Hann (kytara), George Daniel (bicí) a Ross MacDonald (baskytara), hubení kluci z města fotbalu a kultovních Oasis, z britského Manchesteru. Jsou to indie rockeři, kteří si pohrávají i s popem. Svou kytarovou hudbu obohacují o všelijaké elektronické prvky, to se ale občas stává terčem kritiky jejich živých vystoupení; přílíš prý spoléhají na tyto hudební zkrášlovače a jejich koncerty zní identicky, tak jako na desce. A pak mají The 1975 ještě koncertního saxofonistu.
Kapela byla založena již v roce 2002, kdy členům ještě nebylo ani patnáct, tehdy údajně neměli ambice být velký projekt, prostě hráli a snažili se, aby se hudebně našli; experimentovali s hudbou, také i s názvy své kapely. Celých dalších deset let pak The 1975 hráli v garáži; tedy především jako předskokani kapel na lokálních akcích. Neměli ani album. Už se pomalu smiřovali s tím, že z nich asi velká kapela nikdy nebude…
A než přišel, pro tuto hudební formaci osudový, rok 2012, dali The 1975 na internet jednu píseň, přes níž se k nim dostal jejich současný manažér, s nímž prý kluci z kapely obešli snad každé ostrovní hudební vydavatelství, jenomže čelili odmítnutím ze všech stran. A tak, již pod stálým názvem, vydali své první EP, které vytvořili v domácích podmínkách a neslo název Facedown – a poté další garážová kapela z Manchesteru začala přes noc vyprodávat koncerty. Hudebníkům z The 1975 se dařilo tak, že ještě koncem téhož roku vydali své druhé EP s ostřejším, nicméně tuctovějším, názvem Sex, stejnojmenná skladba je mimochodem jedním z největších hitů této skupiny.
Na jaře roku 2013 kapela vydala ještě další dvě EP, Music for Cars a IV., aby se pak v září téhož roku dočkala plnohodnotného alba. Deska byla jednoduše pojmenována, a to The 1975 – a vyšplhala se na první příčku britské i skotské hitparády.
V současnosti mezi největší hity této čtveřice patří: Chocolate, Girls, Sex, Robbers a Settle Down. Úspěch The 1975 si lze možná vysvětlit tím, že rádi kombinují různé žánry, i když je na nich stále rozpoznat jejich vlastní rukopis, takže mnoho lidí si na jejich muzice zajisté najde to své. Ale stále se nemohu zbavit dojmu, že ta kapela tak trochu připomíná popové hudebníky, kteří se ocitli na indie scéně, nebo možná naopak – navzdory tomu budoucnost zvučného jména The 1975 zatím vypadá velmi nadějně.
Martin Synek