,,Měli jsme dva pytle mariány, sedmdesát pět tablet meskalinu, pět archů kvalitního LSD, půlku slánky kokainu a celou galaxii nakopávek, tlumičů, zobu i chechtáků, taky litr tequily, litrovku rumu, karton piv…“ Tímto stylem začíná legendární film Strach a hnus v Las Vegas, jenž byl natočen podle knižní předlohy amerického spisovatele a průkopníka Gonzo žurnalismu, kterého byste jen těžko viděli bez cigarety v puse, Huntera S. Thompsona. Tato kniha, jež má v originále okolo dvouset stránek, vypráví o cestě novináře Raoula Duka a jeho právníka Dr. Gonza do Las Vegas. Tam má totiž zmiňovaný novinář pořídit reportáže ze závodů terenních strojů a také z celostátní konference okresních státních zástupců věnované boji proti drogám. Hlavní hrdina a jeho kamarád Dr. Gonzo zažívají pár dní skutečného drogového ráje. Jsou v opojení tolika drog, že to snad ani není možné. Avšak to, co je teď nutno říct, že sám autor tohoto díla žil přesně takový život, o jakém psal.
Hunter S. Thompson se narodil 18. července 1937, byl to spisovatel a hlavně novinář, jenž definoval nový publicistický žánr, známý jako Gonzo žurnalismus, v něm je autor daného textu až extrémně subjektivní k dané situaci. Thompson měl náročné dětsví, poněvadž přišel o otce poměrně brzy a z jeho matky se stala alkoholička, tudíž se mladičký Hunter musel starat o své mladší sourozence. Později se pak rozhodl vstoupit do armády, snil o tom, že jednou bude pilotem. Ovšem zanedlouho byl z vojenské služby stejně vyloučen. Snad pro jeho svéráznou osobnost.
Plán s armádou Hunterovi nevyšel, takže se rozhodl stát novinářem. Našel si práci ve slavném magazínu Time, ale byl to pouze ,,chlapík, co dělá kafe“. Avšak jeho touha po novinařině rostla čím dál tím více. Mladý Thompson ve volném čase přepisoval díla literárních velikánů, mezi ně patřil třeba i Ernest Hemingway, jemuž za pár let sám Hunter S. Thompson ukradne ze vstupních dveří ulovené jelení parohy. A proč, že ambiciózní mladík přepisoval ty knihy? To je snadné, chtěl nasát jejich autorský styl. Později si ovšem vytvořil svůj vlastní.
Za čas se mu poštěstilo a získal post reportéra v plátku The Middletown Daily Record, z toho byl však zanedlouho vyhozen, vědomě totiž zdevastoval tamní automat na sladkosti. Mladý novinář s cigárem v puse ale nesmutnil a ihned se vydal hledat práci novou. V následujících letech se tak věnoval přispívání svými texty do různých novin a časopisů. Během tohoto období také napsal svou první knihu, která nesla název Rumový deník. Dílo pojednává o neúspěšném spisovateli, který se vydává tak trochu hledat sám sebe do pověstného Portorika, tam si najde práci jakožto redaktor upadajících novin. Tato kniha se dočkala skutečného úspěchu až po Hunterově smrti. Před nedávnou dobou byl také natočen stejnojmenný film, ve kterém hraje hlavní roli, stejně jako ve Strachu a hnusu v Las Vegas, Johnny Depp.
Roku 1965 se Thompson dostal ke kauze Pekelných andělů, získal příležitost o nich psát, a tak se ambiciózní pisálek rozhodl strávit v tomto gangu jeden celý rok. Místo článku tak vznikla celá kniha. Okolní svět konečně pořádně objevil Huntera S. Thompsona. Kritiky hlásaly, že se na scéně objevil velký talent. Jenomže sláva měla i stinné stránky, třeba tu, že se Pekelní andělé o knize dozvěděli a Hunterovi po svém vysvětlili, co si o ní myslí.
V letech následujících se v Hunterově hlavě střídaly všemožné prazvláštní nápady. Chtěl být například šerifem, to aby mohl zlegalizovat drogy. Taktéž se hodně začal zajímat o politiku. A nedlouho po této době konečně přišly počátky Gonzo žurnalismu. Hunter se vypravil na dostihy. Jenomže reportér Thomspon se nevěnoval dostihům, tudíž neměl, co by redakci poslal. A tak zasílal své zápisky, které se týkaly všeho, co se na akci dělo, chybělo však to hlavní, samotné závody. Jeho popisy této akce byly velmi, velmi subjektivní.
Vrcholem, jak autorovi tvorby, tak i Gonzo žurnalismu, byla kniha Strach a svrab v Las Vegas, o níž jsem již výše hovořil v souvislosti s filmem. Thompsonova úchylka na drogy, alkohol a zbraně se tak dostala pořádně na veřejnost, a ta si ho, sakra, oblíbila.
Poté již začala hvězda Huntera S. Thompsona pomalinku vyhasínat. Na úspěch ceněné knihy Strach a svrab v Las Vegas se mu už nikdy nepodařilo navázat. Stárnoucí Hunter se čím dál tím více opájel myšlenkou, že svůj život utne sám. Jeho původním plánem bylo se zabít v padesáti, prodloužil si to však o sedmnáct let. V sedmašedesáti letech se zabil ve své pracovně. Napsal na psacím stroji vzkaz. Zavolal své ženě. A při hovoru s ní se zastřelil. Bylo to 20. února 2005.
Hunter byl ten člověk, který porušil pravidlo, že novináři jsou jen nudní chlápci v oblecích. Za svůj život vyzkoušel tolik drog, že bychom se spíš měli ptát, ,,kterou nezkusil?“ Byl to obrovský milovník zbraní a literatury. A nakonec, on sám se pak zařadil k obrovským spisovatelským osobnostem dvacátého století. Byl to někdo, kdo nemá obdoby.
Martin Synek