Už je tomu nějaký pátek, co prezident České republiky Miloš Zeman nařkl jednoho z nejvýznamnějších českých novinářů Ferdinanda Peroutku z údajné fascinace německým diktátorem Adolfem Hitlerem. ,,Hitler je gentleman,“ tak prý zněl jeden z Peroutkových výroků v proslulém časopise Přítomnost. Skutečně dlouho jsem přemýšlel, ,,je to snad nějaká provokace ze strany prezidenta, aby vyvolal debatu?“ Ale jak se zdá, není…
Lhal bych, kdybych řekl, že před kauzou Zeman vs Peroutka jsem toho o Ferdinandu Peroutkovi věděl mnoho. Ale i to málo, co jsem znal, mi stačilo k tomu, abych si vyvodil, že nositel významného Řádu Tomáše Garrigua Masaryka a člověk, po němž je pojmenováno prestižní novinářské ocenění, byl odpůrcem ideologií, ať už extrémně pravicových či levicových. Troufnu si ho nazvat věhlasným kritikem nacismu i komunismu. Ideologie považoval za skutečně špatné a destruktivní. Skutečně dlouho jsem se rozmýšlel, zda je vhodné se k celému tomuto kolotoči vyjadřovat. Ale nakonec mi to nedalo a o panu Peroutkovi jsem si něco přečetl, zhlédl i poslechl. Tedy ne, že bych doslova prohledával časopis Přítomnost, to už má totiž za úkol někdo jiný.
Ferdinand Peroutka, se narodil 6. února 1895 a zemřel 20. dubna 1978 v zahraničním exilu, tam odešel po roce 1948. Byl to jeden z hlavních představitelů české demokratické žurnalistiky a veliký vlastenec. Střední školu – gymnázium – nedokončil, ale již v té době se rozhodl pro svou životní cestu, jakožto novinář a přispíval svými texty do různých periodik. Za první republiky působil jako redaktor v časopise Tribuna a později se ujal pozice šéfredaktora výše zmiňované ,,Přítomnosti“, v níž publikoval mimo jiné i Karel Čapek. Peroutka své komentáře psal taktéž do Lidových novin. A již od roku 1933 psal každý rok článek, jenž varoval před hrozící válkou.
Po okupaci Čech a Moravy nacistickými vojsky byl na Peroutku vyvíjen tlak, aby se, co se týče psaní, podrobil okupantům. V dubnu roku 1939 vyšel v ,,Přítomnosti“ článek signovaný Ferdinandem Peroutkou k padesátým narozeninám Adolfa Hitlera, text byl nazván ,,Dynamický život“ a autor v něm sice uznal Hitlerovu moc, avšak zároveň zamítl, že by se Češi měli přidat na Hitlerovu stranu. Možná pan prezident myslel tento článek, jenom v něm chybí to hlavní, Peroutkovy sympatie vůči Hitlerovi.
Za války byl Ferdinand Peroutka vězněn. Nejdříve v koncentračním táboře Dachau, později v Buchenwaldu, tam byl až do roku 1945, tedy do konce války. A i v dobách Peroutkova věznění mu nacisté kladli na srdce, aby s nimi začal spolupracovat. On to však striktně odmítal.
Po válce se dál věnoval novinařině. Logicky kritizoval především komunismus. Byl spojen se ,,Svobodnými novinami“ i týdeníkem ,,Dnešek“. Vítězný únor ho přitlačil ke zdi a on se rozhodl emgrimovat. Opustit milovaný kraj pro něho nebylo zrovna lehké. V exilu se prý stárnoucí intelektuál duševně trápil. Dále však publikoval své komentáře ve ,,Svobodné Evropě“. Komentářů údajně bylo okolo patnácti set. Ferdinand Peroutka se už za svého života stal legendou. Dokonce jsem se někde i dočetl nebo doslechl, že on sám se přežil. Mladí už později o jeho tvorbu neměli příliš velký zájem, i když k němu chovali neuvěřitelnou úctu. Jako k žijící legendě.
Já nevím, mně osobně z výše uvedeného přiblížení přijde, že Ferdinand Peroutka byl neobyčejně inteligentní člověk s pevným názorem, jenž určitě netoužil po tom, plácat se s Hitlerem po zádech. Myslím, že pan prezident by si měl spíše hlídat své problémy a intelektuální selhání, které nás potkávají stále častěji. Každý děláme chyby, je plně pochopitelné, že se Miloši Zemanovi mohly pouze pomísit informace a on zmínil informace, co patří k někomu úplně jinému. Jsme jen lidé, i když je na pováženou, jak moc chybovat by měl člověk hodný postu prezidenta. Rozumný člověk, když udělá chybu, omluví se a nesnaží se stát za svým, i když nejspíše sám ví, že je to totální hloupost. Omlouvám se, ale já u Ferdinanda Peroutky nevidím intelektuální selhání, ba dokonce naopak. Ovšem, pokud se prezidentovým lidem podaří najít článek ,,Hitler je gentleman“ od Ferdinanda Peroutky, patří jim má veliká omluva.
Nakonec bych chtěl uvést ještě dvě věci. Pan prezident by si měl své projevy předem připravovat, případně napsat. A také naučit se přiznávat své chyby.
Martin Synek