Jedna z prvních tvrdších kapel, na jejímž koncertě jsem byl, byla kanadská post-hardcorová formace Silverstein. Je to tak tři nebo čtyři roky zpátky a na jejich show jsem jel kvůli písničce My Heroine, kterou jsem v té době fakt miloval. Bylo to na jaře a já měl šílenou chřipku. Byla mi zima i v tom totálně propoceném klubu a v krku mě bolelo, že jsem nevydal téměř ani hlásku. Předskokani byli britší We Are The Ocean – v té době měli ještě svého pověstného screamera Dana Browna, jenž měl hlas, jak šedesátiletý vychlastaný chlap – a obrovsky jsem si tuhle ostrovní partu oblíbil. A vůbec celou tu post-hardcore scénu jsem začal tak nějak hltat více a více, až jsem pak jedno období neposlouchal skoro nic jiného. S tím koncertem mám spojenou ještě jednu vzpomínku, přišlo mi, že ten klub byl strašně cítit nějakou indulonou, nebo něčím takovým. Skladba Massachusetts z alba This Is How the Wind Shifts. https://youtu.be/LGCJ6tksOdA
Jméno kalifornského rappera Bonese, který je známý taky jako Th@ Kid, se v poslední době skloňuje čím dál tím víc. Není se čemu divit, Bones produkuje obrovské množství tracků a z toho je valná většina dost na úrovni. Vypíchnul bych třeba píseň Dirt z roku 2013, jejíž část byla nedávno použita i do Canal St. od A$AP Rockyho. A kdo viděl live verzi v show Jimmyho Kimmela, může určitě potvrdit, že Bones je vlastně hodnej kluk, kterej svou hudbu fakt prožívá. I přes to, že tento americký floutek vydává mixtapy, jak na běžícím pásu, jeho texty jsou smysluplné – doporučil bych skladbu Air. https://youtu.be/DbSfsdS7lkw
Pokud máte Facebook a nežijete na měsíci, tak se vám asi nejspíše za poslední dva týdny alespoň jednou na zdi objevil odkaz na skladbu Ibalgin od Viktora Sheena z Blakkwood Records. Dlouho jsem se té písničce vyhýbal, trochu mě odrazoval ten zdánlivě cool emo název. Ale po rozkliknutí a asi pátém poslechnutí a přeskočení té sladké části o lovesongu, jsem si tu píseň i docela oblíbil, je chytlavá a když se zaposloucháte do textu, tak vás to donutí zamyslet se, jak je to, sakra, výstižný k dnešní parties generaci. Ibalgin mě nejvíce baví poslouchat brzo ráno, když máme školu na sedm, popřípadě pozdě v noci. Tak snad mi za chvilku z toho nočního sjíždění písniček o lásce nenaroste vagína. Viktor Sheen prostě napsal song, jenž není zbytečná popová tuctovka plná zdánlivě dokonalého young and wild páru. https://youtu.be/cqAVRmqPJKw
Martin Synek