1) Když mi bylo tak jedenáct a měl jsem takový to skate období, narazil jsem na YouTube na starší skejtovej videoprofil Michala Galíka. Nejen, že mě obrovsky nadchlo to, že dvanáctiletej kluk tam kope všelijaký flipy a podobný srandy, ale taky jsem si zamiloval track, který v tom videu zazněl; The Skin Of My Yellow Country Teeth od Clap Your Hands Say Yeah. A když se ten song pak objevil i ve filmu The Art Of Getting By s Emmou Roberts, bylo to úžasné, protože přesně do tohoto snímku se hodí. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně vůbec nic o tom interpretovi nevím, ale možná ani nechci vědět, protože mi prostě stačí tahle jedna jediná skladba. https://youtu.be/BKdspWe-KdQ
2) The XX jsou v dnešním hudebním světě obrovský pojem, poslouchají je lidé ze všech možných společenských skupin, třináctky si je pouští na pokytičkovaných vintage gramofónech, a to samé vlastně dělají i dvacetileté hipster holky. Království a půl princezny tomu, kdo všechny tyhle slečny, a nakonec i kluky, naučí poslouchat i jiné významné ostrovní indie interprety. A tady je vůbec nejslavnější Intro od The XX, který už je tak trochu kultovní záležitost. https://youtu.be/_VPKfacgXao
3) V době, kdy byli The Libertines už dávno mimo scénu a Pete Doherty se nořil do svého heroinového opojení s Babyshambles, Carl Barat se zbytkem původní kapely založil hudební projekt Dirty Pretty Things (špína Londýna, pozn. aut.), který, kromě svého prokletého názvu, vystihl ideál ostrovní kytarové muziky; poezie, cigarety, špinavý a zkreslený zvuk, a to všechno podtržené Baratovým osobitým hlasem. Dirty Pretty Things, jak kdyby vystihli a zdokonalili jednu etapu The Libertines – jen škoda, že ta etapa už se pak dál nevyvíjela a kapela se později rozpadla… Last Of The Small Town Playboys z alba Waterloo To Anywhere. https://youtu.be/rvpW4D1U0EI
Martin Synek