Reklama
 
Blog | Martin Synek

Recenze pro web Proti šedi: Smack je i po vydání SICK král českého grimu

Svéráznej pražskej rapper Smack, hlavní představitel českýho ortodoxního grimu vydal koncem roku 2015 novou desku, jejíž název SICK je prostý a účinný. A hned z přebalu je jasné, že Jakub Janeček, aka Smack, hledá své vzory i v jiných hudebních stylech, než jenom v rapu.

Do vydání předchozího alba P’s a Love mě Smack nijak zvlášť neoslovoval, i když už měl za sebou úspěšnej Oheň nebo Easy Ridera s Iscreamem. Jenomže pak se mi dostalo do rukou zmiňovaný album a změnil jsem názor. ,,Strašnickej král“ pro mě začal být zajímavej. Albem dostal grime do širšího povědomí a posunul českej ekvivalent tohohle stylu na světovou úroveň – a o jakým jiným žánru se to u nás dá říct? A tím pádem jsem měl přirozeně i obrovský očekávání od nový desky SICK, Smack jí navíc sám všude dost promoval, že je to vůbec nejlepší věc, co kdy vytvořil. Pamatuju, jak jsem v listopadu klikal na re-load streamu Radia 1 a čekal, až Smack pustí první track z nový desky a když to pak přišlo, řekl jsem si jen: ,,kurva, to bude hodně dobrý.“

Jenomže pak vydal první oficiální track Kdo Neskáče Neni Čech a byl jsem docela zklamanej, ostatně to víc lidí, se kterýma jsem se o tom bavil. Až vyhrocený narážky na čecháčkovství, nemám s tím problém. Ale doufal jsem, že aspoň v hudbě se problematice uprchlíků, Konvičky, Zemana a dalšího vyhnu. Na druhou stranu je potřeba u té skladby ocenit její suverenitu a otevřenost, s jakou tam Smack reportuje současnou společenskou situaci v ČR. A je dobrý zmínit, že Smack se nesnaží zalíbit každýmu, takže si fakt servítky nebere.

Potom přišel singl Immortal i s videoklipem, a to jsem šel zase naopak do kolen. Smackovo skvělý kolabo s významným producentem Big Boss labelu Mikem-T. Kuba v tracku vyznal poctu všem svým dřívějším vzorům a opět jen hudební konzumenty utvrdil v tom, že vyrostl pod vlivem kytar.  A to je jen dobře, už jenom proto, že Smacka si jede snad každej šesnáctiletej kluk s trávou (sorry Smacku) a tihle drsní boyzzz zřejmě ani netuší, kdo byl Johnny Cash, Lou Reed, Steve Jones nebo Iggy Pop… A díky Immortalu si to aspoň třeba poslechnou. Tahle píseň je z mýho pohledu jednou z nejlepších ve Smackově diskografii, flow i tématika jsou mi blízké a jen těžko tomu něco vyčítat. Není to ani tak čistokrevnej grime, ale spíš něco novýho, zvláštně energickýho a agresivního, nevím, jak bych to měl nazvat – ale je to hodně dobrý! Videoklip si vzala na starosti Mystika produkt a výsledkem je dost možná nejlepší vizuál, jenž u nás za minulej rok vznikl. Propracovaný masky, solidní kamera a hlavně pěknej křivák. Palec nahoru! A k tomuhle tracku si dovolím citovat takovou poznámku, kterou napsal na svůj Facebook Gumi z Klubovny v souvislosti s úmrtím Lemmyho Kilmistera a Davida Bowieho : ,,S trochou peprný nadsázky to skoro vypadá, jakoby se Smackova pocta hudební legendám stala pozvánkou na onen svět.“

smack

Hodně mě pak baví třeba Továrna na lidi, jeden z dalších singlů. Tématicky mi to ale přijde jako děsný klišé. Není rok 1948 a Smack není Orwell. Ale když od toho opustíme, je to chytlavý a jít se na tuhle skladbu vyřvat večer po práci nebo škole do klubu, to musí bejt fajn. Hodně rychlej a ráznej beat tomu dodává tu potřebnou grimovou essenci a nenávist vůči stereotypnímu systému. Co se týče klipu, dobře natočený, ale trochu nuda, to samé pořád dokola; Smackova crew ničí někde na skládce Felicii – ale pobavil mě jeden komentář k tomuhle na YouTube, bylo to něco jako: ,,Smack je tak geniální, že ničí symbol systému“ (rozumějte Felicii), a to je docela úsměvný, ne? Každopádně celej tenhle singl, včetně klipu, je bez debaty dost progresivní.

Skladba Strach je fakt neuvěřitelně rychlá, jak kdyby interpret narval do tří minut dvakrát tak delší čas. A je v tom vidět, že Smack úplně krásně zvládá svůj rap a splývá s dalším rychlým, skoro až dubstepovým, beatem. Ale už mě tam trochu nudí ta tématika špatnýho systému a uprchlictví a všeho současnýho, co je na světě špatně.

Taky na mě dost zapůsobily skladby jako Motivační Píseň se Sergeiem Barracudou, oba rapeři tam mají neobyčejnou flow, která není pro každýho, ale tenhle krok do neznáma stál za to. K obsahu snad jen tak, že je to prostě téma, který úplně krásně vystihuje současný teens – snad všechny kategorie. Pak taky desátej track Moh Bych, o němž jen, že na Facebooku tohle sdílelo několik lidí, kteří jsou přesně tací, o čem ta píseň vypraví. Obecně si myslím, že určitá část konzumentů Smackovy tvorby úplně přesně nechápe, o čem to všechno je a mnohdy v tom nevidí ten hlubší smysl, pouze přehnanou agresivitu, na kterou se můžou někde na akci hezky a pěkně zfetnout – i když by to mělo být právě naopak.

Obrovským hitem je pro mě Bring it Back s P Moneym, to jsou tři minuty rychlýho a solidního britskýho grimu, prostě povedená kolaborace. Smackova sázka na zahraniční MCs byl rozhodně dobrej tah, už jenom proto, že kdejakej českej raper má v písních anglickej refrén, jenomže často od českýho zpěváka, a to mnohdy není úplně ok.

smack_sick_cover

Singl Pressure s francouzskou partičkou Perfect Hand Crew a hudbou od Crazy Bud$ prej vznikl během jednoho dne, a to i včetně videoklipu – není to špatný, ale tenhle styl tady už prostě od Smacka byl i dřív.

A moc mě nebavila třeba albová třináctka, jíž je Nejlepší MC v Čechách, tady už mi přijde, že se Smack opakuje hodně a člověk začne přemýšlet, jestli Smack bere svojí sebestřednost ironicky, nebo ne. Ale instrumental dobrej. Nenadchla mě ani Vodka s Vodou, i když jsem koukal, že spoustu lidí zrovna tohle cení. Pro mě je to jen výplň alba, asi nejsem ten správnej partyboy, abych to pochopil. A to samý i skladba pojmenovaná po celým albu – Sick, ale musím říct, že ta se alespoň rozjede a začne za něco stát až po chvíli.

Naopak třeba track Pochopili Ste To Celý Špatně, kde je na featuringu Jammz a o produkci se postaral Spooky, mě dost baví, protože občas mám taky problém, že lidi nějak neumí pochopit to, co se jim snažím říct. A jak už jsem psal výše, zahraniční hosti zvednou Smackovy skladby dost vysoko a jinak na tom není ani Badboys Ve Tvym městě. Už jenom jména těch hostů mluví za vše; Milli Major, Flirta D a Scruffizer.

Smack je na novým albu pořád Smack, stále si drží korunu krále českýho grimu, kterým se tituloval sám a lidi mu to odsouhlasili, a jen opravdu těžko by mu ji mohl někdo vzít, protože on je vždycky o krok napřed. Celé album Sick a všechno okolo toho si drží svůj jasný koncept, jenomže mě to chvílema přijde až zbytečně monotónní, musel jsem tu desku poslouchat vícekrát, aby mě začala bavit. Dal bych tak 8 z 10. Je to na český poměry hodně kvalitní album, jež by se rozhodně neztratilo ani ve světě. Jen ho nedokážu vstřebat najednou.

Martin Synek

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama