Ideální a možná i pravdivé by bylo říct, že na světě se každý den desítky nových kluků, samozřejmě i holek, rozhodnou, že dobudou hudební svět svým rapem. Nic proti tomu nemám, já si zase smolím svoje recenze a tipy. Jenomže ne vždy je ta kvalita valná a když už je, tak je to v podstatě vykradená flow a vůbec celá image od nějaké současné ikony. Americký rapper G-Eazy, celým jménem Gerald Earl Gillum, je ale tak nějak přesným opakem toho a je sám jednou z výrazných rapových a módních ikon současného světového mainstreamu.
Jestliže je vám pod dvacet, zajímáte se o hudbu a tak nějak i módu s tím spojenou, víte, že naše střední školy jsou víceméně plné kluků s mikinama Trasher, i když oni vlastně ani neví, že je nějaký Trasher Magazine, protože na skejtu nikdy nejezdili. Taky mají ty úsměvné kloboučky ve stylu Huntera S. Thompsona, hezky barevné 80´s šusťákové bundy a na nohách pěkné Prestige, popřípadě nějaké úplně zvrácené sneakers nebo Vans Sk8-Hi. Ok. Tak přesně pro tyhle lidi není rapper stylu G-Eazyho. Ne, že by snad neměl dobrý sound připomínající jejich oblíbený trap, jenom je pro tyhle lidi moc ,,gay“, nemá A$AP copánky, ale vlasy zpomádované, jak Johnny Cash. Nosí lesklý křivák a bílé tenisky. Nějak extra nerapuje o trávě, ale spíše v textech přirovnává sebe a svou dívkou k Bobu Dylanovi a Eddie Sedgwick. Logicky je tedy větší částí jeho fanouškovské základny něžné pohlaví, alespoň tedy mezi teens. A to je škoda, protože se svým posledním albem When It’s Dark Out ukázal, že i hlavní proud se dá dělat s úctou.
Asi nejúspěšnější singl desky Me, Myself & I s výstřední zpěvačkou Bebe Rexhou válcuje hitparády, ale už ze své výchozí pozice ho to řadí do žebříčků s Justinem Bieberem a Adele, a to asi není úplně pro každého. Na druhou stranu se šestadvacetiletý G-Eazy nijak nepřetvařuje a nesnaží se zapadnout do subkultury ,,kloboučkářů“, i když mu na minulém albu These Things Happe hostoval i A$AP Ferg. G-Eazy připomíná svým stylem Macklemora, ovšem s hudbou pracuje mnohem hlouběji, než-li on. Dokáže kombinovat skoro až kýčovité lovesongy, které evokují českého Lipa, s efektivní trhanou flow a velmi důraznými instrumentály, jenž připomínají Travise Scotta – track You Got Me. Za zmínku ale také stojí písně jako Order More ft. Starrah, neuvěřitelně nakažlivá věc. Pak taky Random, sálá z ní neuvěřitelná energie. A nebo Calm Down, Some Kind Of Drug ft. Marc E. Bassy a Don’t Let Me Go s mladou australskou zpěvačkou Grace (1998), jejíž jméno se stále více skloňuje na všemožných hudebních portálech. Young Gerald ji spolupráci oplatil na jejím singlu You Don’t Own Me, který by se dal bez přehánění označit za ideální příklad současné kvalitní pop music.
Nemá smysl se o nové desce G-Eazyho hlouběji rozepisovat, měli byste si ji vstřebat sami. Každopádně je velmi univerzální a příznivec jakéhokoliv z podžánrů hip-hopu by si na When It’s Dark Out měl přijít na to své. Rozhodně jedno z nejlepších rapových alb roku 2015. 9 z 10.
Martin Synek